Můj příběh

         Jmenuji se Libuše Novotná, loni mi bylo 62 let, ale navzdory svému věku mám radost ze života i svobodu, po které jsem celý život toužila. Více než dva roky už nepracuji a věnuji se tomu, co mě baví. Pravidelně cvičím jógu a tančím ve dvou tanečních skupinách, se kterými dlouhodobě aktivně vystupuji. Díky tomu mi zůstala slušná fyzická kondice a jelikož jsem se naučila jak a co jíst, tedy spíš, co ne, také velikost 38.

      Ustáli jsme s manželem bouřlivé období v průběhu života a jsme spolu více než 40 let. Moje vztahy v rodině i s dvěma dospělými dětmi jsou upřímné a podporující.  Dcera žije s manželem v Portugalsku, kde máme dva malé vnoučky. Syn převzal vedení firmy, která pomáhá lidem tvořit vlastní rentu a jejíž základy jsem kdysi vybudovala.

      Vím už, kdo jsem, co mám ráda i co mi nejde.  Pochopila jsem osobnosti svých nejbližších, naučila se s nimi lépe komunikovat. Upravila jsem prostor kolem sebe, aby byl podporující. Díky tomu je teď můj život bohatý a mnohem šťastnější.

     Byla jsem dítě z divokého chovu. Do školy jsem nastoupila přímo z třešňového sadu, kde mě hlídala část dětství babička. Využila jsem pěvecký kroužek a cvičení ve škole a zbytek času mezi domácími pracemi jsem trávila s knížkami z knihovny.

      Mezitím rodiče stavěli svépomocí dům, tak na výchovu mých dvou starších sourozenců ani moji moc času nezbývalo. Doteď si nejsem jistá, jestli to bylo špatně nebo dobře. V patnácti letech jsem si vydělala na svůj první šicí stroj a začala si šít a ladit oblečení, abych nebyla úplně trapná. 

     Jelikož jsem tehdy vůbec netušila, jaké má být moje povolání, vystudovala jsem střední ekonomickou školu. Vždy jsem toužila po svobodě, tak po pár letech praxe jsme s kolegyní založily účetní firmu. V té době jsem měla dvě malé děti na tři pokusy. Na nejhlubší dno svého života jsem se dostala, když mi zemřelo cca dvouměsíční miminko na vrozenou vadu. Bylo to tak těžké období, že ho ani dodnes neumím popsat. Ale přežila jsem. Říká se, „Co tě neporazí, to tě posílí“, nakonec jsem tedy „posílená“.

      Manžel měl naštěstí v té době pravidelné zaměstnání, jinak bychom občas umřeli hlady. Na začátku jsme ve firmě vydělaly peníze, které sice pokryly pravidelné náklady na kancelář a další, ale čistého moc nezbylo. O to více však bylo práce.

     Výsledkem byla uhoněná ženská, která se v daňovém období vracela domů večer ke dvěma dětem a plnému dřezu nádobí. Příjmy se sice časem zvedly, ale svoboda se jaksi nedostavila. Termín střídal termín a buď bylo práce dost nebo moc. Přišla únava a vyčerpání. Hlavním důvodem bylo, že jsem se zoufale snažila dělat dobře práci, která byla z větší části proti mému přirozenému nadání, což mne vysilovalo. 

        Jednoho dne jsem si řekla, že už takhle dál nechci žít. Začala jsem hledat odpovědi v knihách, na seminářích osobního rozvoje a nacházela jsem postupně lidi, kteří mne inspirovali. Když jsem pochopila, že mám zásadní vliv na to, jaký bude můj život, velmi se mi ulevilo. Trvalo to několik let, ale znovu jsem našla sama sebe a činnosti, které mi vrátily radost ze života. Tanec, jógu, bubnování, zpěv, proměny interiérů včetně recyklace nábytku, malování mandal i obrazů a tvoření částí tanečních kostýmů.

      Ukončila jsem účetní firmu a začala jsem se věnovat práci rodinného finančního poradce.  Učila jsem finanční gramotnost, navštěvovala spoustu rodin a zažívala s nimi jejich příběhy. Vytvořila jsem pro ně cyklus přednášek „Klíč k bohatství“. Vzdělávala jsem se také v investování. Díky tomu a dlouholeté praxi mám stále oprávnění investičního zprostředkovatele, i když našim klientům se už věnuje syn. Začalo mě zajímat bohatství jako symbol   svobody a reálná i duchovní cesta k němu.

       Postupně jsem ale zjistila, že bohatství, které nejvíce lidem pomůže, není o desítkách miliónů. Je o šťastném životě, ve kterém je zdraví, radost, pohyb, tvořivost, upřímné a laskavé vztahy s partnerem, dětmi, rodinou i přáteli. Poznání vlastních nadání i omezení. Samozřejmě i dostatek peněz na dobré vzdělání, kvalitní bydlení, kulturu, koníčky, cestování i vlastní rentu, aby lidé mohli zvolnit v práci a měli více času pro sebe. To vše jsem nazvala „Boží život“.

       Velký posun k takovému životu pro mne a naši rodinu znamenalo nalezení Feng-shui, staré čínské vědy, která umí podpořit energii a záměry člověka pomocí úprav domova nebo prostoru, ve kterém pracuje. Má obrovskou výhodu oproti některým technikám osobního rozvoje, kterým vynalézavý mozek často hází klacky pod nohy. Proto někdy nefungují, jak bychom si přáli. Když žijete ve správně nastaveném prostoru kolem sebe, mění se váš život k lepšímu, ať tomu zpočátku věříte nebo ne, což je velká úleva.

      Vystudovala jsem tedy školu Feng-shui. Nejen, že jsem si postupně vyladila domov, ale naprosto nečekaně jsem tam našla i nástroje na rozbor osobnosti, které se daly výborně kombinovat se znalostmi, které jsem už v té době měla. Začala jsem tvořit interiéry a podpůrné předměty. Tento obrázek je jedním z nich, pomáhá při relaxaci v koupelně.

     Přišlo mi, jako bych konečně našla poslední díl skládačky a vše do sebe zapadlo. Každý z nás má unikátní soubor vrozených vlastností, talentů i omezení. Pokud poznáme svoje základní nastavení a dobře se postaráme o prostor kolem nás, můžeme daleko snadněji dojít ke svému „Božímu životu“.